Filtr pevných částic: strašák ojetých vozů?

Přemýšlíte-li o koupi ojetého dieslového vozu, pak jste se již určitě setkali s pojmem filtr pevných částic. Zajímat se o tuto problematiku až při samotné koupi se nám nemusí vyplatit, jelikož je o této tematice rozšířeno spousta fám a polopravd. Co je a není pravdou si rozebereme v následujícím článku.

Především si musíme říct, že tak jako všechny součásti vozu mají svou životnost, tak i filtr pevných částí nevydrží věčně. Jeho konstrukce je uzpůsobena tak, aby lapal “velké saze”, které vznikají při práci dieslových pohonných jednotek, a tyto “velké saze” v další fázi ještě jednou spálil. Vše co je nové, zažívá své porodní bolesti, jinak tomu nebylo ani v případě filtrů pevných částic. První filtry se oproti předpovědím jejich výrobců jen stěží dožívali najetí 60.000 – 80.000 km. Dnes jsou již technologie o značný krok dále a jejich životnost je tak okolo 200.000 km. Novější konstrukce filtrů pevných částic přinášejí motoristům oproti těm starším vyšší komfort. Především u tzv. regenerace vyžadovali vozy, resp. jejich elektronika, přizpůsobení stylu jízdy. Zpravidla udržování konstantní rychlosti, otáček popř. vůz odstavit na “neutral”.

Co tedy při nákupu ojetého dieslového vozu s filtrem pevných částic sledovat? V prvé řadě se přesvědčit o fyzické existenci samotného filtru. Je evidováno mnoho případů, kdy původní majitel filtr namísto opravy demontoval. Důležité je též ověřit kontrolky na palubním počítači, kde by mohla být případná porucha signalizována. Dalším znakem nefunkčního filtru je přítomnost sazí na vyústění výfukového systému. Existuje mnoho způsobů jak tyto průvodní znaky maskovat, proto je dobré před koupí vozu ověřit nejen funkci filtru na diagnostice v servisu u odborníků. I v tomto případě platí tolik otřepané dvakrát měř a jednou řež. Oprava filtru je stále nákladnou záležitostí. V poslední době se sice objevuje více nabídek způsobů čištění filtrů pevných částic, ale nezapomeňte na to, že tímto pouze oddálíte případnou výměnu filtru.